Chov králíků

Chov králíků

Odkud pochází králíci:

Domácí králík vznikl domestikací králíka divokého. Za jeho kolébku se pokládá Asie, odkud už v třetihorách se rozšířil do Evropy a Afriky.. V době ledové byl jeho výskyt lokalizován na území Pyrenejského ostrova.

V mladší době kamenné obyvatelé Pyrenejského ostrova králíka chytali a dočasně drželi v zajetí. Archeologické objevy dokazují,že první procesy domestikace probíhaly právě zde na rozhraní mladší doby kamenné a doby bronzové. Procesy domestikace dokončili Římané a později Francouzi, kteří chovali králíky od 2 století př.n.l.

Ve 12 -13 století se rozšiřuje chov králíků i jinam do Evropy.Později lidé dovezli králíky i na taková místa,kde se dříve vůbec nevyskytovali(Amerika,Austrálie a jinde).Dnes jsou domácí i divocí králíci rozšířeni téměř po celé zeměkouli.

Jaké jsou biologické zvláštnosti králíka:

V přírodě obývá králík teplé zeměpisné pásmo, V členitém svažité a slunném terénu s lehkou půdou vyhrabává v zemi dva druhy chodeb, Obytné chodby jsou dlouhé a rozvětvené a hnízdo je vystláno suchými rostlinami. Rozmnožovací chodby jsou krátké, na konci rozšířené s hnízdem o průměru 30 -50 cm,které je vystlané srstí. Králík žije v koloniích.

Rozmnožuje se během celého roku,kromě nepříznivé zimy. Pohlavně dospívá ve věku 90-110 dnů. Po březosti, která trvá 31 dnů, se rodí průměrně 4-12 holých a slepých mláďat.Ve věku 10 dnů začínají vidět a kolem 21 dne začínají vylézat z hnízda a začínají žrát. Samice může být oplozena ihned po vrhu a je schopna produkovat mléko i během březosti. Má dvojitou dělohu, každý děložní roh ústí do pochvy samostatným děložním krčkem. Může dojít k dvojitému oplození a i ke dvěma vrhům či nepravé březosti..

Divoký králík, který žije u nás, má průměrnou hmotnost 1,5-2 kg.Je vysoký 15-18 cm a dlouhý kolem 40 cm. Má menší sražené tělo s drobnější kulatější hlavou,která je vzhledem k ostatnímu tělu kratší. Uši jsou vzpřímené ,dlouhé asi 7 cm. Hrudní končetiny jsou silné,pánevní slabší a poměrně krátké. Domácí králíci dosahují hmotnosti od 0,7 do 8 kg a více. 5ezáky stále dorůstají, takže si je musí obrušovat. Králík má dobře vyvinutý sluch,čich a chuť,méně je vyvinutý zrak. Králík vyměšuje tvrdý a měkký trus; měkký trus požívá(koprofagie). Anatomická stavby trávící trubice a koprofagie mu umožňuje strávit i krmiva s vysokým obsahem vlákniny.

Tělo králíka je pokryto srstí různé délky,která má různé složení. Zbarvení divokého králíka je variabilní od šedé až po červenohnědou.Srst domácích králíků má také širokou barevnou škálu.

Divoký králík se dá křížit s domácím a jejich potomstvo je plodné. S ostatními druhy zvířat se nekříží pro velkou biologickou a genetickou nepříbuznost.

Proč chováme králíky?

Původně byl králík lovné zvíře. Poskytoval výhradně maso a kůži. Za stejným účelem se choval i v zajetí v procesu domestikace. V období chovu v oborách se králíci chovali pro účely sportovního lovu.

Dnes je králík nezanedbatelným odvětvím živočišné výroby. Králík produkuje kvalitní maso, kožky, používá se k laboratorním výzkumům,jeho chov je zdrojem poučení i zábavy. Kromě toho poskytuje králík i kvalitní hnůj, kterého je dnes nedostatek.

Máme pro chov králíků vhodné podmínky?

Pokud se rozhodneme chovat králíky,musíme se k tomu důkladně připravit a zvážit tyto skutečnosti:

k jakému účelu chceme králíky chovat
jakou máme krmivovou základnu
jaké máme podmínky pro ustájení / na 1 chovnou samici počítáme 3-4 kotce k odchovu mláďat).
jak budeme odstraňovat odpad / jeden králík o hmotnosti 4 kg vyprodukuje ročně 100-150 kg hnoje(.
jaké máme chovatelské zkušenosti.

Zřizujeme-li chov na venkově nemáme obvykle problém.Chovatelé ve městě se musí řídit vyhláškami města.

Jednou z prvořadých podmínek úspěšného chovu králíků je umístění králíkáren v klidném místě, kam kromě chovatele nemá nikdo přístup. Je potřeba se vyvarovat hluku, rychlých pohybů osob a mechanizmů. Ke králíkárnám se přistupovat pomale a zepředu , když zvířata chovatele vidí nepolekají se. Králíci jej poznají i podle hlasu, proto je může hlasem upozornit na svůj příchod. Také náhlá změna světla a různé otřesy působí na králíky zle především na připuštěné a kojící samice. (nejhorší jsou petardy)

Králíci mají mít suché prostředí s dostatkem slunečního světla ,( pozor na tmavé zbarvení-chytá rez) musí se chránit před úpalem a průvanem.

Samice se mají chovat ve stejném prostředí. Vložením kotiště jim vytváříme uměle prostředí volného přírodního útulku, připomínající prostředí nory. Mladí králíci si nejlépe navyknou na nové prostředí do věku 6 měsíců.

Různé úpravy na chovatelském zařízení je potřeba dělat mimo. Úpravy přímo v objektu králíkárny je potřeba dělat v odpoledních hodinách. Kdy už samice rodí zřídka. Musíme si uvědomit, že především samice, které se připravují na kocení, můžou i při malém vyrušení potratit, rozdupat a rozházet mláďata.

Králíci mají mít volný přístup ke krmivu a nezávadné pitné vodě (ideální různé typy napáječek)

Chovatelé mají mít ke zvířatům citlivý přístup, protože unáhlenou péčí anebo rozčíleným reagováním vychováváme nervózní a vydrážděné zvířata s minimální užitkovostí.

Při větším množství chovaných králíků je dobré zřídit karanténní místo do kterého izolujeme podezřelá zvířata.

Pro jaké králíky se rozhodneme?

Tuto otázku si kladou často jak začátečníci tak i zkušení chovatelé.

Začínající chovatel by se měl před založením chovu poradit se zkušenějšími chovateli,navštívit je prohlédnout si jejich chovy,seznámit se s plemeny, jejich nároky a užitkovostí. Pro začátečníky doporučujeme chovat králíky středních,případně malých plemen, která jsou mezi chovateli více rozšířená a jsou plodná a chovatelsky méně náročná. Patří k nim např. vídeňský bílý,novozélandský bílý,kalifornský,velký světlý stříbřitý, burgundský,činčila malá,stříbřitý malý, perlový a jiná. Až po získání zkušeností lze přejít na plemena chovatelsky náročnější. Začínajícím chovatelům nedoporučuje chovat více plemen najednou.

Zkušení chovatelé se specializují na chov králíků s vyšší úrovní plemenářské práce, jako jsou plemenné chovy a na plemena náročná na plemenářskou práci- plemena s kresbou, plemena málo rozšířená a sportovní plemena.

Jak se orientujeme při výběru plemene?

Doposud bylo na světě vyšlechtěno asi 200 plemen králíků z toho do českého vzorníku zařazeno 67 plemen.Králíky dělíme do skupin podle velikosti(hmotnosti) těla, podle délky srsti nebo podle převládajících užitkových vlastností.

Velká plemena králíků mají velký tělesný rámec a živou hmotnost dospělých zvířat nad 6 kg.

Střední plemena jsou charakteristická středně velkým tělesným rámcem a živou hmotností dospělých zvířat od 3-6 kg

Malá plemena mají kompaktně stavěné tělo a hmotnost 2-3,25 kg

Zakrslá plemena se vyznačují hmotností kolem 1 kg

Plemena se středně dlouhou srstí mají délku, tloušťku a složení srsti podobné divokému králíkovi, srst je přiléhavá a dlouhá 25-35 mm. Takovou srst má většina plemen.

Dlouhosrstá plemena mají srst delší než 60mm- vyskytují se zde plemena s jemnou srstí i hrubou srstí

Krátkosrstá plemena mají jemnou srst dlouhou 19-24 mm se zkrácenými pesíky, srst je k tělu postavena kolmo.

Pro masná plemena je typický rychlý růst,dobré osvalení a jateční výtěžnost.

Plemena s kombinovanou užitkovostí poskytují kvalitní maso i kožky

Kožešinová plemena mají hustou a kvalitní srst.

Vlnařská plemena mají jemnou dlouhou srst s minimálním obsahem pesíků. Srst se získává pravidelným stříháním.

Sportovní plemena jsou taková, u kterých jde chovatelům o určité poutavé zvláštnosti a jež se chovají pro potěšení chovatelů i návštěvníků výstav. Patří sem všechna zakrslá plemena- zaječí (ale ten překvapuje vysokou výtěžností masa v některých zemích velmi oblíbený jako Itálie a Finsko),zakrslý beran, různí strakáči a další králíci s náročnou a těžce udržovatelkou kresbou nebo zvláštním tvarem těla.

Zdroj: Chováme králíky –Emil Barát

1000 rad drobnochovatelům-Vladimír Malík a kol