Durynský ( Du)

D: Thüringer

Vznik plemene

Králík durynský (text použit se svolením váženého přítele pana Jiřího Schönfeldera v klubovém zpravodaji. Klub děkuje za velmi cenný text.)

Králík durynský je původem z Německa a patří mezi ta plemena, která více méně vznikla náhodně, nikoliv cílevědomým šlechtěním. Jeho začátky spadají cca do roku 1895, kdy ve svém chovu prováděl křížení několika plemen králíků chovatel David Gärtner, učitel ve Waltershausenu v Durynsku, které leží nedaleko našich hranic. Choval čistokrevné králíky stříbřité černé a ruské, kteří se mu zdáli příliš malí a tak ke křížení použil králíky obry (BO) a i tzv. lotrinské křížence Po delší době se narodilo mládě se zvláštní barvou a po přelínání i znaky podobné barvě kamzíka s temnějšími extremitami. Samec s těmito znaky, který vlastně vznikl mutací, byl v další úzké příbuzenské plemenitbě využit jako zakladatel plemene. Do šlechtění se následně zapojil i chovatel E. Piegsa. Chovatelská veřejnost králíky madagaskarového zbarvení s kamzičími znaky poprvé viděla na výstavě v Lipsku roku 1906, kde došlo k jejich vystavení pod francouzským názvem „chamois“, což v překladu znamená kamzík. Na této výstavě bylo doporučeno do šlechtění zapojit další chovatele a především se zaměřit na zlepšení krycí barvy. K uznání plemene a vypracování standardu došlo na výstavě v Hannoveru v roce 1908. Ve stejném roce došlo k uznání ve Švýcarsku.

Durynští u nás

Podle dr. Kálala bylo plemeno ještě téhož roku vystaveno i v Praze, tehdy ještě rakousko-uherské. První chovatelkou byla paní Absengerová z Košíř, která také jako první u nás vystavovala králíky havany. I když plemeno se stalo součástí pražských výstav nedošlo u nás k jeho výraznějšímu rozšíření. Například významný chovatel a publicista O. Bašta z Poděbrad ve své publikaci z roku 1931 napsal, cituji: Tato odrůda, ač byla k nám dříve než činčila nebo rys dovezena, nenašla u našeho pěstitelstva velké obliby. Na velkých výstavách setkáváme se obyčejně jen s několika kusy, které nebudí žádného zvláštního zájmu. Proč ? Snad barva, která se kamzičí podobá, jest pro naše oko málo vábivou a tomu brání. Náš první standard jej uváděl pod názvem „kamzičí (chamois)“. Váha byla převzata z německého standardu v rozpětí 2,5 až 4 kg. V bodovací stupnici stejně bylo stanoveno 20 bodů na barvu a 20 bodů na stínování. Vzhledem k malému rozšíření musela být další nepříbuzná zvířata opět dovážená z Německa, při vyšších nákladech. Například na CV v Praze roku 1932 nabízel německý spolek jen jednoho sedmi měsíčního samce za 150 Kč. V pozdějších letech kolem roku 1930 se „kamzíkům“ jistým konkurentem stalo i naše nově šlechtěné plemeno králíků tzv. „poděbradský dančí“. Z původních dokumentů víme, že prodejní cena králíků tohoto nového plemene například na výstavě v Praze se pohybovala od 35 do 50 Kč s touto poznámkou (dva nepříbuzné páry, na prodej spolkům) uvedenou v katalogu výstavy pod jménem vystavovatele. Tím vystavovatelem byl jejich šlechtitel František Jelínek z Cerhenic, člen poděbradského chovatelského spolku. Opět podle Bašty šlechtitel se zabýval chovem králíků 35 let. Po sedmiletém křížení belgického obra s našimi domácími králíky, vyšlechtil toto nové plemeno ve vyšší váze a delšího těla. Krycí barva připomíná barvu daňka, v podbřiší je barvy namodralé. Končetiny a hlava mají barvu modřehnědou, zbarvení je velmi podobné kamzičím králíkům. Dále uvádí, že na pozvání chovatele byla u něho provedena hromadná návštěva členů poděbradského spolku a někteří členové si u něho králíky koupili za účelem spolupráce při šlechtění. Zároveň připomíná, že sbor posuzovatelů již měl možnost zatím posoudit surové kožky této novinky. Také dost přesvědčivě uvedl, že věří v rozšíření a uznání plemene. Nakonec v letech hospodářské krize nedošlo k očekávanému rozšíření „dančíků“ a jejich standard se nedostal do Vzorníku L. Paula, který vyšel v roce 1937 a plemeno zaniklo. V té době stejně dopadl i králík „pražský černošedý“. Je písemně doloženo, že chovem kamzíku se ze známých chovatelů zabýval také specialista na tříslové králíky J. Uchytil z Luží u Vysokého Mýta a nebo K. Měchurka z Kostelce nad Černými lesy, který se později stal i posuzovatelem králíků. Od jmenovaného měl kamzíky i jejich dlouholetý chovatel a následně také posuzovatel J. Pecháč ze Skorotic. V poválečné době jejich chov u nás trvale klesal. Dokonce se stalo, že v roce 1950 nebylo v Čechách zaregistrováno žádné mládě. Ve stejném roce bylo u nás vystaveno jen patnáct kamzičích králíků z nichž dvě zvířata byla vyloučena. Zcela odlišný počet těchto králíků, ale i jejich kvalita byla u našich severních sousedů v tehdejší NDR. Jen na výstavách v Drážďanech se jich pravidelně vystavovalo kolem 60 kusů. Obrat k lepšímu byl nastartován dovozem chovateli z Ústecka mezi něž patřil zmíněný Pecháč, V. Nedoma, ale i V. Pém tehdy také ústečák, který kamzíky nakonec s marburáky potřeboval i pro meziplemenné křížení za účelem vyšlechtění českých luštičů. Mezi dlouholeté chovatele patřil i M. Rechtoris z Lomnice nad Popelkou. K tomu musím připomenout, že i chov oblíbeného plemene může být dědičný. Pokračovatelem Martina je Jaroslav Rechtoris také z Lomnice nad Popelkou. Za zvláštní lze považovat, že první titul šampióna na kamzíky získal J. Kotala z Fulneku na MV v Brně roku 1956. Tehdy byla vystavena, stejně jako v roce 1962 v Brně, vždy tři zvířata od dvou chovatelů. O šest let později na CV v Praze bylo vystaveno již 19 králíků od dvanácti vystavovatelů. Konečně se dočkal a titul šampióna získal J. Pecháč, který vystavil čtyři králíky vlastního odchovu. Na základě výzvy v časopisu Chovatel došlo na podzim roku 1971 k založení klubu chovatelů králíků AlHaKa, který na sebe převzal úkol dalšího zvelebování a rozšiřování plemen aljaška, havana a kamzíků. I když v prvních letech činnost Klubu nebyla na potřebné výši, přece jen docházelo k mírnému rozvoji plemen. Od roku 1978 je chovatelský klub na dobré úrovni, což trvá dodnes a k jmenovaným plemenům přibral ještě králíky bílopesíkaté v roce 1983. Kamzičí králík byl u nás znám pod tímto názvem do poloviny roku 1982. Dnem 1. července se u nás přešlo na jednotný standard socialistických států, pro který se základem stal náš Vzorník z roku 1973 tehdy zpracovaný Ing. J. Fingerlandem. Od tohoto data došlo k přejmenování některých plemen králíků mezi nimiž byl i králík kamzičí, který se následně nazývá králíkem „durynským“. I když nejde o plemeno našeho původu, nutno přiznat, že po všech strastech úroveň těchto králíků u nás trvale mírně stoupala. Plemeno nás dobře reprezentovalo i na mezinárodních soutěžních výstavách Interkanin, kde svá zvířata vystavili chovatelé J. Malina z Buchlovic, J. Ekrt z Libochovan a J. Vinař z Valů u Pardubic. Po soutěži konané roku 1983 v Lipsku ve zhodnocení napsal náš Ing. Sekanina toto; Již na budapešťské soutěžní výstavě naši chovatelé durynských králíků předvedli zásluhou J. Ekrta zvířata vynikajících kvalit, která se přinejmenším vyrovnala zvířatům v expozici NDR, kde šlechtitelské úspěchy u tohoto plemena byly pro naše chovatele vzorem. Výstava v Lipsku vyvrátila tento mezi našimi chovateli zakořeněný názor tím, že J. Vinař předvedl nejen nejlepší kolekci, ale i mezinárodního šampióna s 96 body. Kolekce NDR, i když tvarově dokonalá, nedosahovala té intenzity sazovitého závoje jako zvířata našeho chovatele, a proto obdržela nižší bodové hodnocení

1. Hmotnost

Ideální hmotnost 3,50-4,25 kg

hmotnost_du.pdf

Nepřípustné vady

hmotnost nižší než 3,00 kg a vyšší než 4,25 kg(neklasifikován)

2. Tvar

požadavky udávají-tvarové požadavky na jednotlivé části těla králíka. V této pozici se posuzují kriteria:

a) průběh hřbetní linie

Hřbetní linie začíná u prvního krčního obratle a končí u kořene pírka.Má být ladná,na zadní partii těla pěkně zaokrouhlená.V zátylku nesmějí být zřetelné lopatky.

Přípustné vady

-mírně vystouplé lopatky

-mírně prohnutý hřbet

-náběh na kapří hřbet

-náběh na sraženou záď

-mírné nebo výrazné hrboly kyčelních kostí převyšující kost křížovou

Nepřípustné vady

-silně vystouplé lopatky(výluka)

-silně prohnutý hřbet (výluka)

-vysloveně kapří hřbet (výluka)

-vysloveně sražená záď (výluka)

-deformace páteře (výluka)

b) poloha končetin

Hrudní končetiny musejí být rovné,jejich nášlap má být tzv.“kočičí.Délka a síla hrudních končetin jsou součástí „typu“.Pánevní končetiny musejí být rovné,chodidla těsně k tělu přilehlá,s polohou rovnoběžnou k tělu,kyčle mají těsně přiléhat k trupu.Při správné poloze všech končetin by se břišní linie neměla u velké většiny plemen dotýkat podlahy.

Přípustné vady

-mírný prošlap hrudních končetin

-náběh na kravský postoj pánevních končetin(chodidla nejsou rovnoběžná s trupem,mírně odstouplé kyčle)

-poněkud křivé hrudní končetiny

Nepřípustné vady

-silný prošlap hrudních končetin (výluka)

-vysloveně křivé hrudní končetiny(výluka)

-vysloveně vybočený postoj pánevních končetin(výluka)

-silně vystouplé kyčle(výluka)

-sudovitý postoj hrudních končetin (výluka)

-vybočený postoj hrudních končetin(výluka)

-křivý prst (výluka)

-zlomený prst na kterékoliv končetině(neklasifikován)

-chybějící dráp(neklasifikován)

-zlomená končetina(neklasifikován)

-prokazatelně křivá končetina hrudní i pánevní(výluka)

c) poloha pírka

Pírko musí být rovné,vztyčené,přilehlé k tělu ve směru páteře.

Přípustné vady

-vleklé pírko

-hravé pírko

-poněkud kratší,avšak nedeformované

-zčásti nehybné(drátěné),ale rovné pírko

-zčásti měkké(neovladatelné),avšak rovné pírko

-ojedinělé zbytnělé obratle(bulky) na jinak rovném pírku

Nepřípustné vady

-trvale jednostranně nesené šikmé pírko (výluka)

-velmi krátké pírko(neklasifikován)

-zhmožděné pírko s výjimkami uvedenými v přípustných vadách(neklasifikován)

-zlomené pírko-po zlomení pohyblivé a nezhojené(neklasifikován)

-křivé pírko(výluka)

-zlomené,křivě srostlé pírko(neklasifikován)

-chybějící pírko(výluka)

d) kůže králíka

Kůže má pružně,avšak pevně přiléhat na všech částech těla králíka.Nemá nikde tvořit řasy,záhyby nebo převisy

Přípustné vady

-volnější kůže na kterékoliv partii těla králíka

-u samic velkých a středních plemen nepatrně šikmý lalok

-u samic velkých a středních plemen lalůček,menší i výraznější lalok

-větší oříšek u samců velkých a středních plemen

-u samců velkých a středních plemen nepatrný náběh na lalůček

Nepřípustné vady

-silně volná kůže na břiše,bocích a zadní partii(výluka)

-dvojitý lalok u všech plemen(výluka)

-kalhoty (výuka)

-vysloveně šikmý lalok (výluka)

- u samců všech plemen lalůček(výluka)

e) vnější pohlavní orgány

Vnější pohlavní orgány mají být výrazné a nedeformované.U samců mají varlata co nejvíce přiléhat k tělu.

Přípustné vady

-mírně vleklá varlata

-mírný rozštěp pyje sahající nejvýše do poloviny délky pyje

Nepřípustné vady

-chybějící varle nebo varlata(výluka)

-chybějící šourek (výluka)

-vysloveně vleklá varlata-vysloveně ochablý šourek (výluka)

-dvojpohlavnost(výluka)

-rozštěp pyje,sahající přes polovinu délky pyje (výluka)

-deformace vnějších pohlavních orgánů samic (výluka)

-veškeré ostatní deformace a naprostá nevýraznost vnějších pohlavních orgánů (výluka)

3. Typ

Tělo je zavalité,válcovité s krátkým krkem.Hlava je krátká a široká,u samic jemnější.Končetiny jsou silné a středně dlouhé.Uši jsou masité,dobře osrstěné o délce 11-12 cm.

Přípustné vady

-mírně protažené tělo

- mírné odchylky od požadovaného typu hlavy a těla

-mírné odchylky od požadované délky a stavby uší

Nepřípustné vady

-výrazně protažené tělo(výluka)

-výrazně úzká hlava(výluka)

uši delší než 13,5 cm a kratší než 9 cm(výluka)

4. Srst

Srst je hustá v podsadě s elastickými pesíky.Délka krycího chlupu je asi 3 cm.

Přípustné vady

-řidší srst

-pesíky méně elastické

-mírné odchylky od stanovené délky krycího chlupu

Nepřípustné vady

-srst téměř bez podsady či chybějící pesíky(výluka)

-výrazné odchylky od předepsané délky srsti(výluka)

5. Barva krycího chlupu,kamzičí znaky

Barva krycího chlupu je žlutohnědá až žlutočervená.Na této barvě se rozprostírají velmi tmavě hnědé pesíky,které tvoří velmi jemný,slabě sazovitý závoj.Barva krycího chlupu je jako celek zvláště zřejmá na čele,na skráních,na hřbetě,na skvrnách u pohlaví,jakož i na svrchní straně pírka.Jako kamzičí znaky platí:nosní maska která nesmí přesahovat výši očí,oční kroužky,uši,skráňová obruba,boční pruhy,břicho,vnitřní strany končetin a spodina pírka.Barva kamzičích znaků je tmavě sazovitá,nesmí být ostře ohraničená a má plynule přecházet do barvy krycího chlupu.Barva očí je tmavohnědá,drápy jsou tmavé rohovité.

Přípustné vady

-světlá,bledší,nevýrazně se projevující barva krycího chlupu bez tmavohnědého,velmi světle sazovitého závoje.

-mírně tmavý celkový dojem krycího chlupu.

-ojedinělé bílé chloupky

-méně výrazné kamzičí znaky bez intenzivního sazovitého zbarvení

-mírně tmavší hlava jako celek

-mírné odstínové odchylky barvy očí a drápů

Nepřípustné vady

-silné promísení srsti bílými chloupky (výluka)

-skupina bílých chloupků (výluka)

-bílý konec pírka (výluka)

-bílá spodina pírka(výluka)

-chybějící kamzičí znak (výluka)

-téměř tmavá až černá hlava (výluka)

-jiná barva očí (výluka)

-bílý dráp (výluka)

6. Barva podsady

Podsada má být pokud možno výrazně žlutočervená.Má zasahovat až ke kůži.Na místech kamzičích znaků má podsada barvu krémovou,v žádném případě namodralou.

Přípustné vady

- matná a zonovitě odlišená barva podsady.

-mírně našedlá nebo mírně namodralá podsada na místech intenzivních kamzičích znaků

- světlejší úzký proužek u kůže

- ojedinělé bílé chloupky v barvě podsady

Nepřípustné vady

-výrazně modrá podsady na místech kamzičích znaků (výluka)

-namodralá podsada na hřbetě a na místech bez kamzičích znaků (výluka)

- bílý proužek u kůže (výluka)

7.Péče a zdraví

K péči chovatele o zvíře patří především čistota zvířete a pak příprava na výstavu.

Uši musejí být řádně vyčištěné,prosté ušního mazu.Do této pozice patří tenké znečištění spodků končetin(nášlapové plochy).Rovněž musejí být vyčištěny pohlavní koutky a vykartáčovaná srst.Drápy králíka musejí být zkráceny tak,aby nepřesahovaly srst,ale aby nedocházelo ke zranění.Drápy musejí být řádně očištěny bez jakéhokoliv nánosu trusu.Nedostatky v péči musí posuzovatel zaznamenat do pozice 7“Péče a zdraví. Tyto nedostatky mají vliv na bodové ohodnocení. Pokud je na zvířeti zřejmá celková nedostatečná péče chovatele,nebude takové zvíře posuzováno a na oceňovací lístek se napíše výrok „neklasifikován“ s poznámkou „zvíře pro výstavu zcela nepřipraveno“. Znečištění srsti králíka od moči,prachu nebo z výběhu se trestá v páté resp. šesté pozici podle bodovací stupnice daného plemene. K péči chovatele náleží i čitelné tetování.jak o tom hovoří registrační řád.V době výstavy musí být tetovaní čitelné bez stop po tetovací barvě.Pokud je tetování zcela nečitelné,zůstane králík neklasifikován s poznámkou „nečitelné tetování“ a pokud je králík jinak v pořádku,připíše se na oceňovací lístek i doložka „po opravě tetování chovu schopen“.Drobné závady v tetování,např.převrácená čísla záměna uší a pod. se zaznamenají do pozice 7“Péče a zdraví“.V případě že nelze z tetování identifikovat jedince případně jeho stáří,zvíře je neklasifikováno.Zjistí-li posuzovatel,že tetování zcela zjevně neodpovídá stáři králíka,daného jedince neklasifikuje.Každá výše uvedená odchylka od požadavků v oblasti péče,resp. v přípravě králíka na výstavu se trestá srážkou 0,5 bodu.

Zjevné příznaky nemocí musí posuzovatel konstatovat a zaznamenat do příslušné rubriky oceňovacího lístku.Zvýšenou pozornost musí věnovat chorobám přenosným(nakažlivým) a chorobám dědičným.Přesnou diagnozu nelze však po posuzovateli požadovat, to přísluší jen veterinárnímu lékaři.

Všeobecně platí pro posuzovatele

-mírně slzící oko poznamenat do oceňovacího lístku a zvíře klasifikovat

-silně slzící oko nebo oči“neklasifikován“,po event.vyléčení chovu schopen,

-ušní svrab:“neklasifikován“ po vyléčení chovu schopen,zvíře ihned odstranit z výstavy

-cizopasníci vnější i vnitřní “neklasifikován“ zvíře ihned odstranit z výstavy

-infekční rýma nebo podezření na rýmu: neklasifikován zvíře ihned odstranit z výstavy

-nadmutí:„neklasifikován“ po event.vyléčení chovu schopen

-padoucnice: „výluka“

-poruchy neurologické(ochrnutí,třesavka apod.) „výluka“

-rybí oko „výluka“

-oční zákal „výluka“

-chorobně vypouklé oko „výluka“

-vpadlé oko: „výuka“

-výrůstky na očích: „výluka“

-tzv.třetí víčko:„výluka“

-jiné deformace očí:„výluka“

-zduřelé pohlaví(event.syfilis):„neklasifikován“ po event.vyléčení chovu schopen.

-otevřené rány všeho druhu:„neklasifikován“ po event.vyléčení chovu schopen.

-deformace kostry:„výluka“

-přerůstání zubů:„Výluka“

-hnisavé nádory,pokud nejsou příznakem myxomatózy:„neklasifikován“ po event.vyléčení chovu schopen.

-zjevné příznaky myxomatózy:„výluka“zvíře odstranit z výstavy

-katar horních cest dýchacích:„neklasifikován“ po event.vyléčení chovu schopen

-otlaky,tj.menší holá místa na chodidlech hrudních a pánevních končetin,pokud nejsou otevřené:poznamenat na oceňovací lístek a zvíře klasifikovat bez nároku na udělení cen.

-otlaky otevřené:„výluka“

-slepota„výluka“

-kýla:„neklasifikován“

-zhojená poranění kdekoliv na těle(mimo pírko)která zhoršují celkový dojem zvířete„neklasifikován“

Při všech ostatních příznacích chorob,platí výrok „neklasifikován“ s uvedením příznaků

Zdroj

Ing,Josef Zadina -Vzorník králíků

Více zde: http://klub-alhadubi.webnode.cz/historie-plemen/durynsky/ Klub ALHADUBí

durynsky.txt · Poslední úprava: 2018/12/06 06:30 autor: franta
 
Kromě míst, kde je explicitně uvedeno jinak, je obsah této wiki licencován pod následující licencí: CC Attribution-Noncommercial-Share Alike 3.0 Unported
Recent changes RSS feed Donate Powered by PHP Valid XHTML 1.0 Valid CSS Driven by DokuWiki