Český černopesíkatý (Ččp)

D:Schwarzgrannen

Vznik plemene

Český černopesíkatý, jedno z nejmladších národních plemen a typický zástupce tohoto zbarvení, vyšlechtěný v osmdesátých letech přítelem Františkem Provazníkem by patrně nikdy nevznikl, nebýt jazykových schopností a publikační činnosti ing. Fingerlanda, ale proč vůbec schopností jazykových? Pojďme se dnes spolu podívat, jak jsme vlastně k našemu pokladu, který dnes v naší zemi zažívá svou renesanci a který je v Evropském vzorníku uveden bez přívlastku český přišli…

Stejně jako mnoho dalších zajímavostí a novinek nejen z chovatelského světa, vděčí i černopesíkaté zbarvení za svůj objev německým vědcům v čele s prof. Hansem Nachtsheimem a vedoucím výzkumného ústavu v Celle panem Niehausem.

Profesor Nachtsheim byl tím, kdo jako první publikoval zmínku o možnosti vyšlechtění králíka bílého, který by nebyl ani albínem ani leucínem a to již v roce 1936.

Z toho je patrné, že prof. Nachtsheim uvažoval spíše o vzniku plemene podobného našemu současnému moravskému bílému hnědookému nežli českému černopesíkatému. Důvody pro to byly ve skrze prakticé – králík by dodával žádanou bílou kožku pro zpracování, zároveň by byl odolnější nežli albíni a klidnější nežli leucíni.

Prokázání teorie v praxi výzkumného ústavu pak bylo dílem druhého jmenovaného. Profesor Niehaus se rozhodl tuto pobídku realizovat a tak byl zadán úkol ve spolkovém výzkumném ústavu pro chov drobných zvířat v Celle, kde byl v té době vedoucím pracovníkem, získat středně velké plemeno králíka s tmavě zbarveným okem, ale stejně bílou kožkou jako mají albíni a leucíni. Tedy králíka, který by byl co nejhodnotnější jak po stránce zisku masa tak i kožešnicky žádané bílé kožky.

Jako parentální (rodičovská) generace byla v tomto použita plemena činčila velká a novozélandský červený, kdy se v prvním fázi použilo samce činčily velké a pěti samic novozélandských červených a následně samce novozélandského červeného na stejný počet (pět) samic čičnily velké.

V tomto postupu nebyl shledán žádný rozdíl v užití plemen v otcovské a mateřské pozici. Následně byli kříženi králíci F1 generace, vzniklí křížením čv x nč či obráceně, mezi sebou. Hned v první F2 generaci se pak k obrovskému nadšení vyskytli tři bíle zbarvená mláďata. Tato anomálie se však brzy vysvětlila. Dva z těchto jedinců byli albíni a jeden ke všeobecnému překvapení černopesíkatý. O tom, že by výslední králíci měli mít tmavé konečky pesíků totiž ze strany prof. Nachtsheima nepadla ani zmínka. Toto pak vedlo k domněnce, že i novozéladndský červený má tmavé konečky pesíků, které se však v červené barvě ztrácejí.

Celkově bylo při tomto úkolu v Celle získáno přes sto kusů černopesíkatých králíků s různou intenzitou zbarvení. Pro faremní využití se jevili jako nejlépe upotřebitelní králíci co možná nejsvětlejší, naopak jedinci černopesíkatí se zalíbili chovatelům majícím králíky k výstavním účelům.

V roce 1968 po dokončení pokusů s černopesíkatým zbarvením (výslední jedinci nikdy neopustili brány výzkumného ústavu) o tomto prof. Niehaus publikoval. Jeho práce se stala podkladem pro chovatele v ČSSR a NDR, kde na základě této práce publikovali své pobídky k vyšlechtní podobných králíků.

V NDR probíhalo šlechtění pod vedením pana Frankeho za použití činčily malé a saského zlatého, tedy nejpodobnější možný postup s uvedeným křížením v Celle. U nás to byl ing. Fingerland s článkem v časopise Chovatel č. 7/1971. Kde byla jako rodičovská generace navržena plemena činčila malá a stříbřitý žlutý s výsledkem v králíku se zbarvením polární lišky.

Toto zaujalo posuzovatele králíků přítele Františka Provazníka z Holic, který se do šlechtění černopesíkatého králíka pustil se dvěma výchozími páry činčily malé a stříbřitého žlutého. Stejně jako při pokusech v Zelle také F1 generace přítele Provazníka byla divoce zbarvena. Jedinci z této generace se křížili mezi sebou a velkým úspěchem byli dva černopesíkatí jedinci hned v prvním vrhu F2 generace. Bohužel tatáž samice již nikdy černopesíkaté mládě nedala. Nakonec byly získány čtyři kusy černopesíkatých králíků F2 generace, kteří jako jediní dále posloužili jako producenti F3 generace.

Výsledky své práce předvedl přítel Provazník poprvé 23.-25. srpna 1974 na CVMK v Hlinsku, kde vystavil čtyřčlennou kolekci. V roce 1975 publikoval ing. Fingerland standart pro ččp a roku 1976 byl český černopesíkatý zařazen do Vzorníku plemen ČSSR. Následně v roce 1980 proběhlo zařazení do vzorníku socialistických zemí.

Zde si neodpustím malé doplnění. Z podnětu ing. Fingerlanda publikovaném v Chovateli č. 7/1971 nevznikl pouze český černopesíkatý, ale ve stejné době byl položen základ také moravskému bílému hnědookému chovateli z prostějovska vedenými ing. Sekaninou. Což bylo pro budoucnost ččp podle mne záchranou. Při užití pouze dvou výchozích párů by brzy došlo na problémy způsobené blízkou příbuzenskou plemenitbou, které se občasnou vzájemnou výpomocí a později i spoluprácí ve společném klubu daly takto zažehnat.

Přítel František Provazník zemřel 25. prosince 1984 ve věku 75 let, tedy deset let od prvního předvedení českých černopesíkatých na výstavě a osm let od uznání českého černopesíkatého plemenem.

V roce 1987 byl založen speciální klub chovatelů králíků moravských bílých hnědookých a českých černopesíkatých v Rajhradě u Brna, kde bylo přítomno 29 zakládajících členů z toho šestnáct chovatelů mbh a třináct chovatelů ččp.

Až v roce 1991 byl černopesíkatý králík uznán vzorníkem v SRN a o čtyři roky později vzorníkem evropským k neštěstí českých černopesíkatých podle předlohy německých chovatelů…

1.Hmotnost

Ideální hmotnost 2,50-3,25 kg

hmotnostni_prirustky_ccp.xls

2.Tvar

požadavky udávají - tvarové požadavky na jednotlivé části těla králíka. V této pozici se posuzují kritéria:

a) průběh hřbetní linie

Hřbetní linie začíná u prvního krčního obratle a končí u kořene pírka. Má být ladná, na zadní partii těla pěkně zaokrouhlená. V zátylku nesmějí být zřetelné lopatky.

přípustné vady

-mírně vystouplé lopatky

-mírně prohnutý hřbet

-náběh na kapří hřbet

-náběh na sraženou záď

-mírné nebo výrazné hrboly kyčelních kostí převyšující kost křížovou

nepřípustné vady

-silně vystouplé lopatky(výluka)

-silně prohnutý hřbet (výluka)

-vysloveně kapří hřbet (výluka)

-vysloveně sražená záď (výluka)

-deformace páteře (výluka)

b) poloha končetin

Hrudní končetiny musejí být rovné, jejich nášlap má být tzv.“ kočičí. Délka a síla hrudních končetin jsou součástí „typu“. Pánevní končetiny musejí být rovné, chodidla těsně k tělu přilehlá, s polohou rovnoběžnou k tělu, kyčle mají těsně přiléhat k trupu. Při správné poloze všech končetin by se břišní linie neměla u velké většiny plemen dotýkat podlahy.

přípustné vady

-mírný prošlap hrudních končetin

-náběh na kravský postoj pánevních končetin(chodidla nejsou rovnoběžná s trupem, mírně odstouplé kyčle)

-poněkud křivé hrudní končetiny

nepřípustné vady

-silný prošlap hrudních končetin (výluka)

-vysloveně křivé hrudní končetiny(výluka)

-vysloveně vybočený postoj pánevních končetin(výluka)

-silně vystouplé kyčle(výluka)

-sudovitý postoj hrudních končetin (výluka)

-vybočený postoj hrudních končetin(výluka)

-křivý prst (výluka)

-zlomený prst na kterékoliv končetině(neklasifikován)

-chybějící dráp(neklasifikován)

-zlomená končetina(neklasifikován)

-prokazatelně křivá končetina hrudní i pánevní(výluka)

c) poloha pírka

Pírko musí být rovné, vztyčené, přilehlé k tělu ve směru páteře.

přípustné vady

-vleklé pírko

-hravé pírko

-poněkud kratší, avšak nedeformované

-zčásti nehybné(drátěné),ale rovné pírko

-zčásti měkké(neovladatelné),avšak rovné pírko

-ojedinělé zbytnělé obratle(bulky) na jinak rovném pírku

nepřípustné vady

-trvale jednostranně nesené šikmé pírko (výluka)

-velmi krátké pírko(neklasifikován)

-zhmožděné pírko s výjimkami uvedenými v přípustných vadách(neklasifikován)

-zlomené pírko-po zlomení pohyblivé a nezhojené(neklasifikován)

-křivé pírko(výluka)

-zlomené, křivě srostlé pírko(neklasifikován)

-chybějící pírko(výluka)

d) kůže králíka

Kůže má pružně, avšak pevně přiléhat na všech částech těla králíka. Nemá nikde tvořit řasy , záhyby nebo převisy

přípustné vady

-volnější kůže na kterékoliv partii těla králíka

-u samic velkých a středních plemen nepatrně šikmý lalok

-u samic velkých a středních plemen lalůček, menší i výraznější lalok

-větší oříšek u samců velkých a středních plemen

-u samců velkých a středních plemen nepatrný náběh na lalůček

nepřípustné vady

-silně volná kůže na břiše, bocích a zadní partii(výluka)

-dvojitý lalok u všech plemen(výluka)

-kalhoty (výuka)

-vysloveně šikmý lalok (výluka)

- u samců všech plemen lalůček(výluka)

e) vnější pohlavní orgány

Vnější pohlavní orgány mají být výrazné a nedeformované. U samců mají varlata co nejvíce přiléhat k tělu.

přípustné vady

-mírně vleklá varlata

-mírný rozštěp pyje sahající nejvýše do poloviny délky pyje

nepřípustné vady

-chybějící varle nebo varlata(výluka)

-chybějící šourek (výluka)

-vysloveně vleklá varlata-vysloveně ochablý šourek (výluka)

-dvojpohlavnost(výluka)

-rozštěp pyje, sahající přes polovinu délky pyje (výluka)

-deformace vnějších pohlavních orgánů samic (výluka)

-veškeré ostatní deformace a naprostá nevýraznost vnějších pohlavních orgánů (výluka)

3.Typ

Tělo je zavalité, válcové. Končetiny jsou silné a kratší. Hlava je u samců krátká a široká, dobře klenutá, u samic jemnější. Krk je téměř neznatelný. Uši jsou masité, dobře osrstěné o délce 9-10 cm.

Přípustné vady

- užší a delší hlava

- hlava bez zřetelného pohlavního výrazu

- mírně rozkleslé uši

- náběh na klopení jednoho ucha

- široké nasazení uší

- mírná deformace uší u kořene

- uši kratší než ideální délka

- háčkování uší u velkých a středních plemen v teplých obdobích

- měkké konce uší s mírnými záhyby

- mírně zašpičatělé uši

- slabší osrstění uší u všech plemen

- slabší stavba uší

- mírné odchylky od ideální délky uší

- menší odchylky od předepsaného typu hlavy a stanovené struktury

- mírně protažený typ těla

Nepřípustné vady

- vysloveně dlouhá a uzká hlava (výluka)

- štičí hlava (výluka)

- zcela chybějící pohlavní výraz u dospělých samců (výluka)

- vysloveně dlouhé,úzké tělo se silně zúženou přední partií (výluka)

- klopené ucho ( výluka)

- vysloveně rozkleslé uši ( výluka)

- silná deformace uší u kořene,zarostlé sluchovody ( výluka)

- uši delší než 12 cm a kratší než 8 cm ( výluka)

- chybějící část ucha ( neklasifikován)

- poranění ucha po očkování(otvory v uších),které narušují celkový vzhled zvířete (neklasifikován)

- silně zduřené ucho po očkování (neklasifikován).V obouch případech je možno použít doložku chovu schopen pokud zvíře nevykazuje nepřípustnou vadu.

4.Srst

Srst je velmi hustá v podsadě se stejnoměrně rozloženými elastickými pesíky. Délka krycího chlupu je asi 2,5 cm.

Přípustné vady

- řidší srst

- nestejnoměrně rozmístěné a tvrdé pesíky

- nírné odchylky od předepsané délky srsti

Nepřípustné vady

- srst téměř pod podsady (výluka)

- velké odchylky od stanovené délky srsti (výluka )

- nestejnoměrně rozmístěné,příliš dlouhé pesíky (výluka)

5. Barva krycího chlupu, závoj, stejnoměrnost

Barva krycího chlupu je na celém těle čistě bílá se stejnoměrným popelavým nádechem- závojem, který je tvořen přečnívajícími tmavými až černými konečky pesíků. Jsou rozloženy po celém těle s výjimkou divokých znaků, tj. očních kroužků, skráňové obruby, břicha, spodiny pírka, vnitřních stran končetin a malého zátylkového klínu. Tyto divoké znaky jsou čistě bílé. Závoj má být světlejší až střední intenzity. Oči jsou tmavohnědé, drápy tmavě rohovité.

6.Barva podsady

Barva podsady je na celém těle čistě bílá.

7.Péče a zdraví

K péči chovatele o zvíře patří především čistota zvířete a pak příprava na výstavu.

Uši musejí být řádně vyčištěné, prosté ušního mazu. Do této pozice patří tenké znečištění spodků končetin(nášlapové plochy).Rovněž musejí být vyčištěny pohlavní koutky a vykartáčovaná srst. Drápy králíka musejí být zkráceny tak, aby nepřesahovaly srst,ale aby nedocházelo ke zranění. Drápy musejí být řádně očištěny bez jakéhokoliv nánosu trusu. Nedostatky v péči musí posuzovatel zaznamenat do pozice 7“Péče a zdraví. Tyto nedostatky mají vliv na bodové ohodnocení. Pokud je na zvířeti zřejmá celková nedostatečná péče chovatele, nebude takové zvíře posuzováno a na oceňovací lístek se napíše výrok „neklasifikován“ s poznámkou „zvíře pro výstavu zcela nepřipraveno“. Znečištění srsti králíka od moči, prachu nebo z výběhu se trestá v páté resp.. šesté pozici podle bodovací stupnice daného plemene. K péči chovatele náleží i čitelné tetování. Jak o tom hovoří registrační řád. V době výstavy musí být tetovaní čitelné bez stop po tetovací barvě. Pokud je tetování zcela nečitelné, zůstane králík neklasifikován s poznámkou „nečitelné tetování“ a pokud je králík jinak v pořádku, připíše se na oceňovací lístek i doložka „po opravě tetování chovu schopen“. Drobné závady v tetování, např. převrácená čísla záměna uší a pod. se zaznamenají do pozice 7“Péče a zdraví“ . V případě že nelze z tetování identifikovat jedince případně jeho stáří, zvíře je neklasifikováno. Zjistí-li posuzovatel, že tetování zcela zjevně neodpovídá stáři králíka, daného jedince neklasifikuje.Každá výše uvedená odchylka od požadavků v oblasti péče, resp. v přípravě králíka na výstavu se trestá srážkou 0,5 bodu.

Zjevné příznaky nemocí musí posuzovatel konstatovat a zaznamenat do příslušné rubriky oceňovacího lístku. Zvýšenou pozornost musí věnovat chorobám přenosným(nakažlivým) a chorobám dědičným. Přesnou diagnózu nelze však po posuzovateli požadovat, to přísluší jen veterinárnímu lékaři.

Všeobecně platí pro posuzovatele

-mírně slzící oko poznamenat do oceňovacího lístku a zvíře klasifikovat

-silně slzící oko nebo oči “ neklasifikován“, po event. vyléčení chovu schopen,

-ušní svrab: “ neklasifikován“ po vyléčení chovu schopen, zvíře ihned odstranit z výstavy

-cizopasníci vnější i vnitřní “neklasifikován“ zvíře ihned odstranit z výstavy

-infekční rýma nebo podezření na rýmu: neklasifikován zvíře ihned odstranit z výstavy

-nadmutí: „ neklasifikován“ po event. vyléčení chovu schopen

-padoucnice: „výluka“

-poruchy neurologické(ochrnutí, třesavka apod.) „výluka“

-rybí oko „výluka“

-oční zákal „výluka“

-chorobně vypouklé oko „výluka“

-vpadlé oko: „výuka“

-výrůstky na očích: „výluka“

-tzv. třetí víčko: „ výluka“

-jiné deformace očí: „ výluka“

-zduřelé pohlaví(event. syfilis):„neklasifikován“ po event. vyléčení chovu schopen.

-otevřené rány všeho druhu: „ neklasifikován“ po event. vyléčení chovu schopen.

-deformace kostry:„výluka“

-přerůstání zubů: „ Výluka“

-hnisavé nádory, pokud nejsou příznakem myxomatózy: „ neklasifikován“ po event. vyléčení chovu schopen.

-zjevné příznaky myxomatózy: „ výluka“ zvíře odstranit z výstavy

-katar horních cest dýchacích: „ neklasifikován“ po event. vyléčení chovu schopen

-otlaky, tj. menší holá místa na chodidlech hrudních a pánevních končetin, pokud nejsou otevřené: poznamenat na oceňovací lístek a zvíře klasifikovat bez nároku na udělení cen.

-otlaky otevřené: „ výluka“

-slepota „ výluka“

-kýla: „ neklasifikován“

-zhojená poranění kdekoliv na těle(mimo pírko)která zhoršují celkový dojem zvířete „ neklasifikován“

Při všech ostatních příznacích chorob, platí výrok „neklasifikován“ s uvedením příznaků

Zdroj

Ing. Josef Zadina-Vzorník králíků

http://www.ah-kralici.estranky.cz/clanky/historie-cernopesikatych-kraliku.html- Klub Ččp

cesky_cernopesikaty_ccp.txt · Poslední úprava: 2015/11/26 06:16 autor: franta
 
Kromě míst, kde je explicitně uvedeno jinak, je obsah této wiki licencován pod následující licencí: CC Attribution-Noncommercial-Share Alike 3.0 Unported
Recent changes RSS feed Donate Powered by PHP Valid XHTML 1.0 Valid CSS Driven by DokuWiki